Každé místo má svou historii dávnou i nedávnou. Když jsem před lety zvažoval věnovat se historii Dolních Kounic, měl jsem představu, že bych se věnoval především krátkému historickému období let 1960-1980, tedy období, kdy jsem v Kounicích žil a tudíž bych do popisu vkládal své, i když připouštím že subjektivní, vzpomínky a pocity. Kdysi jsem někde četl takovu myšlenku, že historie je něco, co se ve skutečnosti nikdy neodehrálo a většinou to popisují lidé, kteří uvedenou dobu nezažili. A toho jsem se chtěl vyvarovat. Jenže koho zajímá pouhých dvacet let z devítisetleté historie města. A to jsem to začal počítat až od zřízení kláštera. Pozvánkou k návštěvě kláštera začnu, ale chtěl bych se také věnovat novějším stavbám, které vznikly až po II. světové válce. Sice to nejsou vyhledávané památky, ale zásadně ovlivnily život v Dolních Kounicích.

Ale nejprve tedy památky, za kterými do Dolních Kounic míří většina turistů.

Klášter Rosa coeli

Zříceninu kláštera Rosa coeli ležící v údolí řeky Jihlavy navštíví ročně tisíce návštěvníků. Klášter Rosa coeli se řadí k nejvýznamnějším středoevropským církevním stavbám vrcholné gotiky. Spolu s hradem tvoří celek, nemající v našich zemích obdoby. Mohutné zdivo klášterního chrámu upoutá každého návštěvníka svou nevšední monumentalitou.

V letních měsících se zde konají též noční prohlídky kláštera, které jsou velice oblíbené. Součástí těchto prohlídek je doprovodný program v těsném sousedství kláštera. Jedná se obvykle o ukázky bojových umění. Pro návštěvníky je připraveno posezení, k dispozici je drobné občerstvení a v průběhu celého večera probíhá ochutnávka vín místních vinařů. Příjemné posezení doprovází vystoupení hudebních skupin. Interiér kláštera je osvícen pouze pomocí svící a loučí, což přináší neopakovatelné zážitky. V temných chodbách chrámu můžeme zahlédnout jeptišky, nebo zde můžeme potkat například zbrojnoše.

9. 9. 2017 se v areálu kláštera konaly středověké darovací trhy. Byl to již druhý ročník. Odpolednem plným šermu a tance provázel přítomné královský herold pan Libor Olšan z Olšan. 

Kaple sv. Antonína

Poutní kaple sv. Antonína se vypíná na kopci nad řekou. Poutá pozornost návštěvníků města. Kaple je však celoročně uzavřena, přístupna je pouze během vybraných akcí.

Pravidelně se tu v červnu koná pouť ke sv. Antonínu. 5. května zde probíhá mše k poctě sv. Gotharda, patrona místních vinařů. Vždy následující sobotu pak probíhají Svatogothardské slavnosti vinařů na náměstí. Na pozdim, konkrétně 4.10. se zde pravidelně koná Poděkování za úrodu.   

Synagoga

Základy osídlení židů v Dolních Kounicích lze pravděpodobně položit do období budování kláštera. Svědčí o tom i fotografie náhrobku ze starého židovského hřbitova, pořízená v r. 1953. Náhrobek údajně pochází ze 13. století. Židovská komunita v Dolních Kounicích se usadila v blízkosti hradu, v prostoru dnešní ulice Růžová a Tovární. Po vpádu švédských vojsk roku 1645 bylo město vypleněno a poničeno ohněm. Přeživší židé začali budovat svou novou obec v západní poloze od hlavního náměstí, v místě dnešní ulice U Škrobárny, později i v prostoru kolem nové synagogy.

Matyškův mlýn

Nejedná se sice o památku, ke které míří návštěvníci Kounic, ale dle mého názoru za zmínku stojí. Tento mlýn, původně klášterní, je nejstarším průmyslovým objektem ve městě, který sloužil obyvatelům dlouhá staletí. Jeho původní podoba není známa, ale dnešní podobu mu vtiskl mlynář František Moučka, který jej nechal postavit po ničivém požáru v roce 1914. Jeho posledním majitelem byl mlynář Josef Matyšek, který jej vlastnil až do znárodnění v roce 1948.